Tudy vede cesta. Ta moje.

Ahoj!

Nevím, kde začít. 😅 Nebo spíš jak. No nějak začít musím, všechno někde začíná. 😃

Chtěla bych se s vámi začít dělit i o jiný zážitky, než cestovatelský. Takový zážitky, který se dotýkají MĚ. Nemyslím mě jako fyzickýho těla. Myslím mojí duše.

Máme ji každý. Je tam. Fakt. 😃 Všichni jsme se s ní narodili. Narodili jsme se v lásce, narodili jsme se v přítomném okamžiku, nepotřebovali jsme se strachovat, ani se stresovat minulostí. Prostě jsme jednoduše Byli. Jen postupem času, vlivem různých okolních aspektů, jsme začali víc přemýšlet hlavou. Au. A tak se teď.. někteří.. vrací zpátky tam, kde začali. U otevřeného srdce, v souladu sami se sebou, ale i se vším ostatním. Na téhle cestě jsem i já, naprosto svojí cestu miluju a je mi na ní fajn. Nejsem Buddha, nejsem pořád happy jak 2 grepy, někdy mám starosti. Ale to je to, co dělá mojí cestu krásnou, to je to, proč na ní jsem a co mě posouvá dopředu, protože nedokonalost je podle mě dokonalá věc a hodně užitečná věc. 😃

Přijde mi, jak kdybych se probouzela z několikaletého spánku.. doslova. Tenhle pocit mám už nějaký ten rok a ten pocit roste. Najednou ožívám, vidím věci jinak, dřív jsem je spíš viděla přes.. já nevim.. třeba mlhu? 😂 To je jedno přes co.. plno věcí jsem ani neviděla, a to hlavně takový ty "samozřejmý věci", nad kterými jsem se dřív ani nepozastavila. Vidím všechno jasnější, na všem vidím něco krásnýho, vnímám většinu věcí jako energii a ne jako věci, mám krásnější vztah ke všemu a všem kolem mě. Hlavně sama k sobě.

Od čehož se odvíjí nejvíc věcí - právě od nás samotných. Protože to, jak vnímáme sami sebe, jak se vidíme zevnitř, se odrazí navenek, jako odraz v zrcadle. Kéž by lidi víc vnímali, jak sami o sobě mluví. Jak slova, který plynou z našich držtiček vibrujou, protože zvuk je vibrace. Ta s sebou nese i přesně ten pocit, kterým jsme těm slovům dali. A ta energie, kterou jsme právě poslali z pusy ven, se nám zase vrátí zpátky. A kéž by lidi víc vnímali, jak o sobě myslí. Protože to je bouchni jako práskni to samý, jako se zvukem. 😄😄

Můj život byl a je super. Vždycky jsem kolem sebe měla úžasný kamarády, dělala jsem co miluju, takže hudbu, rodinu mám tu nejlepší, jakou jsem si mohla přát.
Jen samu sebe jsem vnímala jako celkem introvertní k cizím lidem. Vždycky jsem říkala, že se neumím bavit s cizími lidmi. Taky že jsem kus ledu (to jsem říkala asi každou minutu). Jestli to čte někdo z mých kamarádů, tak ví, že jsem byla neschopná bavit se s někým cizím, že jsem byla né jako kus ledu, ale ledovec jak prase a že jsem v sobě dusila spoustu zbytečných a nepotřebných myšlenek a kravin, který mi dělaly hustej černej dým kolem hlavy. Taky jsem měla pocit, že nejsem dost dobrá zpěvačka, že nejsem tohle a támhleto.
Hodně často se mi taky stávalo, že jsem ztratila hlas, když jsem měla mít nějaký větší koncert, nebo jsem byla nemocná přes vánoce. Protože jsem samu sebe tak vnímala. Pořád jsem kontrolovala, jestli mě nebolí polknout, pro jistotu jsem si už nakupovala pastilky a Vincentku jsem pila po litrech, protože jsem cítila, jak mi puchnou mandle!! 😆 No.. a bylo to hned, že jo.

Většina všech těch negativních pocitů o sobě samém, vychází z toho, že si člověk myslí, že "není dost". Že není dost chytrý, dost pěkný, dost nadaný, že není dost dobrý, aby si zasloužil hezký život, že není hoden lásky, nebo mít se dobře. Tyhle pocity člověk často přijme na nevědomé úrovni, protože vědomě by si je vybral málokdo. Hodně hodně hodně toho můžeme pojmout už v dětství. Dokonce ještě u maminky v bříšku. Nebo se taky moc často koukáme na Instagram a porovnáváme svůj zadek a svoje prsa s někým jiným. 😃
Já jsem si před léty začala uvědomovat, že se nechci cítit, že nejsem dost dobrá, že chci být komunikativní a přátelská, že chci poznávat nový lidi a otevřít se, že chci být svobodně divná a dělat si co chci bez pocitu trapnosti, že si o mě někdo bude myslet nevím co.
A tak začala moje proměna. Rozhodně to nepřišlo jako rána, že bych se v jednu chvíli rozhodla, že jsem jiná a čus. Všechno si bere svůj čas. A bere si ho tolik, kolik je potřeba.

(Když to po sobě čtu, tak mi to zní, jak kdybych psala, že jsem byla troska 😂😂😂. Nebyla. Fakt jsem se vždycky měla krásně, jen teď se mám líp ještě jednou tolik. 😄)

První, co mi vytvořilo místo v hlavě na nový a kreativní proud myšlenek bylo, když jsem přestala řešit životy ostatních lidí a přestala jsem si hnojit hlavu domněnkama.
Ani jsem nečekala, o kolik může být na světě krásnějc, když necháte žít lidi kolem sebe. Najednou jsem se cítila celkem svobodná. Tak jako jsem nechala Být lidi kolem sebe, sama jsem začala Být.

Vždycky mě bavilo číst duchovní a spirituální knížky. Když říkám duchovní, nemyslím Bibli, ale jednoduše knížky, které ukazují na hloubku života a jak povrchně ho lidi žijí. Ne povrchně jako namyšleně, ale povrchně... prostě.. na povrchu. 😂 Několik knížek mi totálně změnilo život. Díky bohu. Protože tyhle knížky člověk nečte tak, aby je pochopil hlavou. Tyhle knížky oslovují tu část nás, která naprosto přesně ví, o čem je řeč. A tak se ta část nás začne probouzet a přitahovat k sobě další a další okolnosti a situace, které napomáhají k tomu, abychom se jednou za čas a postupně čím dál častěji, cítili živější a probuzenější.
Ne vždycky je ale člověk připravený číst tyhle věci. Někdy prostě čtete a říkáte si.."Heej, co to je, o čem to píše, nechápu." Nevadí. Odložit → zapomenout → najít za rok → zkusit znovu. To se mi taky stalo. Pak máte radost, jaký kus cesty jste ušli. 😃

I videa některých lidí na Youtube jsou moc fajn. Jsou to super lidi, někteří jsou duchovní učitelé, koučové, mentorové, někteří jsou.. trochu mezi dvěma světy, každopádně pokaždý, když je poslouchám, uVědumuju si nové, nebo zapomenuté. Jedním z lidí, které sleduji moooc ráda, je Jaroslav Dušek. Je to upřímný a moudrý člověk s krásnými zkušenostmi a ty informace, které chce předat, předává naprosto úžasným způsobem. Už jste viděli Čtyři dohody?? Já jo! Ale chtěla bych to vidět naživo. Snad seženu lístky. 👀😊
Ralph Smart. Toho týpka sleduju asi tak rok a půl. To je duše s takovou energií, že k vám proleze skrz obrazovku. Doslova. Viděla jsem, jak se na mě sápe. 😄 Dalším takovým fajn příkladem je Michael Neil. To je osobní kouč, spisovatel a učitel, který ve svých knížkách vysvětluje jeden fakt. A to ten, že nejlíp člověk dělá, když za sebe všechno nechá udělat život. Jít s proudem a dát ruce za hlavu. Pokaždý, když to udělám, když upustím od něčeho, na čem moc lpím, když se přestanu soustředit na něco, na co jsem moc zaměřená, rozplyne se odpor energií a začnou proudit. Začne se všechno dít tak, jak má. A já jenom pozoruju, jak se to děje a jdu s proudem. Eckhart Tole, Abraham Hick, Teal Swan,.... no těch je. A každý je jiný, každý má něco, protože každý jsme originál, nikdo není ničí duplikát.

https://www.youtube.com/user/Kemetprince1 - Ralph Smart
https://www.youtube.com/user/AbrahamHicks - Abraham Hicks
https://www.youtube.com/user/EckhartTeachings - Eckhart Tolle
https://www.youtube.com/channel/UCunX1VxcZGyJU4Lu7KaI4Kg - Jaroslav Dušek

Tady je pár fajn odkazů, na které třeba můžete mrknout. Jedním okem. 😄

Zásadní okamžik nastal, když jsem se přestěhovala do Řecka. Co člověk dělá, když je najednou sám.. slyší, jak mu v hlavě běhaj myšlenky. Někdo se toho tak bojí, že radši sám není, protože to prostě neumí. Mě to ale začalo docela zajímat. Najednou jsem byla sama, daleko od kamarádů a rodiny a to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, jak je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Přestože svoje blízké miluju, cítila jsem, jak mi to prospívá. Zjistila jsem, jaký na mě mělo vliv, obrovský vliv, moje okolí. Až tady jsem si začala tvořit vlastní názory, stávat se sama sebou a přestat se ohlížet na to, co si o mě kdo myslí. Začala jsem se cítit svobodná a naučila jsem se trávit čas sama se sebou. A upřímně, od tý doby naprosto miluju ty chvíle, které mám jenom pro sebe. Nejsem bez-vadná, ale umím se sebou být a mám se ráda. Poslouchám se, mám prostor Být a rozvíjet se. Protože nakonec žádná knížka není zajímavější, než je člověk sám. Člověk se může číst celý život a pořád se nedočte poslední stránky. A to mě na tom baví.

Příroda je všelék. Doslova, do písmene, je to naprostá dokonalost. Má obrovskou moc, umí léčit sama sebe, nejlíp jí je, když do ní nikdo nezasahuje. Já jsem s přírodou veliká kámoška. Chodím si do ní pro odpovědi, pro uklidnění, pro uzdravení, pro načerpání energie,.. Automaticky, když v přírodě začneme trávit víc času, víc ji začneme vnímat. Začne vidět a cítit to, co jsme dřív nevnímali. Příroda je život.. to je to, co v nás probouzí. Jeden čas jsem pořád tady v Anglii chodila na procházky do parku. Pak přišlo období, kdy jsem pěkně dlouho na žádný nebyla a v ten moment jsem si uvědomila, jak je pro mě procházka, jedna jediná procházka, jeden jediný půlhodinový pobyt venku důležitý a jak pozitivní na mě má dopad. A ty parky tady?? Překrásný!!! Mám to ale štěstí.🌲🌳

(Victoria Park je asi nejhezčí londýnskej!!) 

(Tak řecký výhledy jsou boží, to víme)

(Třebsko village v zimě)

Dobře. Když už jsme u tý přírody a u toho, co mě tak krásně posouvá na mojí cestičce životem, kterou jsem si vybrala, musím uznat, že ačkoliv jsem netušila, že to bude mít tak pozitivní dopad, když jsem začala jíst jenom rostlinnou stravu, tak se tou mojí cestou spíš prohnal hurikán a já jsem přelítla o pár kilometrů dopředu. 😂
Začala jsem jenom tak, že jsem chtěla vyzkoušet, jestli mi bude líp, nebo ne. Bylo. Když jsem v tom pokračovala dalších pár měsíců, začala jsem vnímat další benefity (teda alespoň pro mě). Mnohem víc jsem najednou byla spojená s přírodou, začala jsem jinak vnímat zvířata i lidi. Mám mnohem víc energie a naučila jsem se naslouchat sama sobě. Začala jsem jinak brát slovo "život".
V tuhle chvíli už to pro mě není jenom o jídle, ale i o tom, že prostě chci pomáhat jak lidem, tak zvířatům, tak i planetě. A dělám to. A mám z toho radost a cítím se naprosto úžasně. 😊

Jóga je další milovanou součástí mého života. Jako pro většinu, i pro mě byla jóga ze začátku jako fajn cvíčo. Spíš docela hardcore..😅 Ani nevím, co mě u toho udrželo.. asi ty čtvrthodinový meditace na konci každý lekce! Bylo to vždycky hrozně příjemný, tak asi kvůli těm patnácti minutám jsem tam chodila. 😄 A děkuju za to! Protože teď.. teď vlastně bych to bez jógy nebyla já. Je to doslova kus mě.. to je dobrý, jak píšu, tak si to uvědomuju! Asi jako bych já nebyla já bez zpívání, stejně tak je to s jógou. Ani by mě nenapadlo, že něco tak krásnýho se mi může vetřít do života! 👀😄
Po nějaké době pro mě jóga přestala být jenom pohyb. Začala jsem si všímat toho propojení fyzického a energetického těla, začala jsem vnímat obrovskou sílu dechu a pocítila rovnováhu.. balanc.. klid. Po každé hodině cvičení jsem se cítila krásně a vyrovnaně a ta krása toho pocitu asi nemá hranice.. prostě roste, stejně jako moje láska k józe. (Už brzo budu učitelka ❤)

To mě tak nějak přivedlo k myšlence, že zkusím meditovat i mimo hodiny jógy, sama doma. No tak to bylo hrozný. Nešlo mi to. Byla jsem akorát naštvaná sama na sebe, že se neumím soustředit. 😄 A tak jsem přišla na jednu věc!
Meditace je o tom, že se snažíte setrvat v přítomnosti, soustředění na tady a teď. Můžete meditovat v sedě, v leže, se zavřenýma očima, soustředění na svůj dech, nebo na ticho, které se schovává za zvuky, odkud vychází. ALE! Meditace může být i jakákoliv jiná činnost, při které jste přítomni tady a teď. Můžete vařit a soustředit veškerou pozornost na krájení papriky, nebo se můžete sprchovat a vnímat vodu na kůži. Můžete jíst a vnímat každý skus, nebo sekat trávu, nebo jenom sedět a koukat do pole, nebo cokoliv....... vlastně všechno. Tak jsem začala meditovat, když jsem si čistila zuby. 😂
Po nějaké době, a to myslím třeba až po roce, jsem se k meditacím..těm v sede se zavřenýma očima😃, vrátila. Prostě přišel ten čas, kdy jsem na to začala být připravená. Každý podle svého gusta.. Někdo má rád vedený meditačky, někdo rád jen hudbu, někdo rád jen ticho. Někdo rád 10 minut ráno, někdo půl hodiny, hodinu, někdy během dne. Někdo každý den, někdo jednou týdně.

(Naše přírodní reiki mandalička)

No a poslední, co bych chtěla zmínit, je vděčnost. Zmiňuju to sice jako poslední, ale asi je to to nejpodstatnější. Už jste dneska upřímně řekli "děkuju"? Nemyslím poděkování za to, že vám někdo podá toaleťák na záchod, nebo vám dá dárek k narozkám. Jen tak.. že teče voda, že se ráno probudíte, že máte na autobus, že máte čím volat, že na vás svítí sluníčko, nebo že jste zmokli.
Nebo za to, že máte rodinu, auto, střechu nad hlavou, práci, peníze. Čím víc děkujete, tím víc máte. Vesmír miluje vděčný lidi. Přečtěte si Kouzlo od Rhondy Byrne. 😊

Každý jsme jiný. Tak, jako máme každý jiný výraz v obličeji, jinou stavbu těla, jinak fungující orgány, jiné myšlenkové pochody, máme taky každý svojí cestu, po který jdeme. Otevírají se nám dveře, my je buďto zabouchnem a jdeme dál, nebo do nich vlezem a využijem možností, které nám nabízí. A každá volba je správná. Nic není špatně. Záleží jenom na našem úhlu pohledu, protože vždycky máme na výběr, jak se na danou věc podívat. A je tolik možností, kolik je myšlenek. Proto je tak ráda sleduju a pozoruju. Čím víc je jen tak pozoruju, tím větší mám nad nimi moc a můžu si vybírat, který si nechám a který jsou k 💩 a nepotřebuju je. To zní jako kdybych byla dvě, ne? 😃 Jedna co myslí, druhá co pozoruje. Tak trochu. To je ale další pohádka o Egu.

Tak třeba příště.

Mějte se rádi. Vy, sami sebe.

-M